Krásný e-mail nám poslali vítězové prvního ročníku naší soutěže. Mimochodem, Filipovi, kterému bylo jejich srdce určeno, pomáhají dál. A Filip se snaží pomáhat jim:
„Stále ještě vstřebáváme pocity získané v Praze. I rodiče mi volají, jak jsou děti nadšené atmosférou, kterou u vás zažily. Posílám vám krátký článeček, opět vybraný a složený z prací žáků. A já s nimi souhlasím v tom, co nám soutěž dala nejvíce. Pocit spolunáležitosti, osobního přístupu k ostatním a možnost pomáhat. Snad si vše zapamatují i pro další život. Nějak se tyto vlastnosti vytrácejí.“
Mgr. Lenka Horáčková
A děti z 5. A ZŠ Svatobořice-Mistřín napsaly:
Srdeční záležitost, aneb co vše jsme soutěží získali
Již od začátku roku paní učitelka poznala, že jsme fajn třída a když našla odkaz na tuto soutěž, napadlo ji, že je to velká výzva, ukázat, co je v nás. S účastí v soutěži jsme všichni souhlasili a přemýšleli, komu bychom naši práci věnovali. Nebylo to dlouhé hledání, hned jsme vzpomněli na Filipa. Pro něj sbíráme víčka, jeho se snažíme podpořit, poznat, pomoci mu.
Složité bylo hledání způsobu výtvarného zpracování srdce. A zase nápad – sbíráme víčka pro získání financí, ať tedy víčka jsou hlavním výtvarným materiálem. Všichni jsme byli rádi, že jsme se tak shodli. Pozvali jsme Filípka do školy a zeptali se, zda o něm můžeme psát.
Mnoho hodin jsme věnovali společnému sestavování pohádky – nepohádky. Společná práce se dařila.
A naše hlavní výhra? Pocit, že jsme dobrý tým, umíme spolupracovat, komunikovat spolu. Při práci jsme zažili plno legrace a získali nové zkušenosti. Poznali jsme, jaký kdo je.
Nešlo nám tak moc o výhru, ale o dobrý pocit. Chtěli jsme všem ukázat, že i my – páťáci pomůžeme a máme radost, že někomu uděláme radost.
Sam: „To, že jsme Filipovi pomohli, neznamená, že nebudeme pomáhat dále. Hlavně, ať mu srdce slouží.“
Adélka: „Ceny byly moc krásné. Ale mně se nejvíc líbil pocit, že jsme členy tak úžasného kolektivu.“